Jak zadat knížku na míru, aby se povedla

1. Jméno a věk: dvě pole, obrovský dopad

Jméno pište přesně v té podobě, jakou dítě slyší doma. „Terezka“ zní v příběhu úplně jinak než „Tereza“ a dítě se s domáckou variantou pozná rychleji. Pokud doma používáte přezdívku, klidně ji použijte — v knize bude vystupovat na každé straně.

Věk není kosmetický údaj. Podle něj se mění délka knihy, stavba vět i to, co si příběh vůbec dovolí. Proto zadejte skutečný věk, ne o dva roky víc „aby to vydrželo“ — kniha pro devítiletého má jiný jazyk, ne jen víc textu.

2. Jak vypadá: pět znaků úplně stačí

Nejčastější chyba je psát o dítěti jako rodič, ne jako ilustrátor. „Je to nejhodnější kluk na světě a má takový ten roztomilý výraz“ je krásná věta, ale nakreslit se podle ní nedá nic. Držte se viditelných, stálých znaků — povahu a záliby nechte až na poslední krok formuláře.

• Vlasy — barva, délka a účes — „krátké rovné tmavě hnědé“, „blond kudrny po ramena“, „dva culíky“. Vlasy pozná dítě na obrázku jako první.
• Oči a obličej — barva očí a jeden výrazný detail: pihy přes nos, důlky, mezera mezi předními zuby, znamínko na tváři.
• Brýle, rovnátka, naslouchátko — napište je včetně barvy obrouček. Dítě, které nosí brýle, je má na obrázku mít taky — jinak to není ono.
• Jedno oblíbené oblečení — zelené tričko s dinosaurem, žlutá sukně, červené tenisky. Hrdina má v celé knize záměrně jeden stálý outfit, stejně jako Pipi své pruhované punčochy — díky tomu vypadá na všech stranách jako stejná postava.
• Postava a tělesná výška — drobná, vytáhlá, silnější — jedno slovo stačí a ilustrace pak sedí líp než univerzální „dítě“.

Na popis máte 600 znaků, ale vyčerpávat je nemusíte — dvě až tři konkrétní věty udělají víc než odstavec přídavných jmen.

3. Fotka: nepovinná, ale hodně pomůže

Fotku nahrávat nemusíte — bez ní se hrdina nakreslí podle popisu, jen musí být konkrétnější. Když ji ale máte, podoba bude výrazně přesnější. Fotka slouží jedinému účelu: vytvořit z ní ilustrovanou postavu ve zvoleném stylu. Jakmile postava vznikne, fotku nenávratně mažeme — víc o tom píšeme v ochraně soukromí.

4. Téma: to, co dítě žije právě teď

Na výběr je deset světů — dinosauři, auta a bagry, hasiči, vesmír, lesní zvířátka, podmořský svět, princezny a víly, piráti, draci a pejsci s kočičkami. Vybírejte podle toho, co dítě baví tenhle měsíc, ne podle toho, co by ho podle vás bavit mělo. Období bagrů trvá někdy půl roku a přesně do něj má kniha trefit.

Pár tipů z praxe: pokud má dítě vlastního mazlíčka, téma „pejsci a kočičky“ ho do příběhu zapojí jménem. Téma „princezny a víly“ není o čekání na záchranu — hrdinka v něm věci řeší sama. A když si opravdu nejste jistí, protože dítě nevidíte každý den, má smysl nechat výběr na něm a darovat dárkový poukaz.

5. Výtvarný styl: nejen otázka vkusu

Styl si vybíráte vy, ale ne všechny sednou každému věku — dvouleté dítě potřebuje velké čitelné tvary, devítileté naopak ocení detail a atmosféru. Formulář proto podle zadaného věku nabídne jen styly, které pro něj dávají smysl.

Ukázky u jednotlivých stylů ve formuláři nejsou nakreslené na objednávku pro web — jsou to skutečné výstupy. Takhle bude vypadat i vaše kniha.

6. „Co by v příběhu nemělo chybět“

Nepovinné pole, které dělá největší rozdíl mezi hezkou knihou a knihou, u které dítě vyvalí oči. Osobní detaily se do děje vplétají přirozeně — nejsou to kulisy, ale součást příběhu. Vejde se jich pár:

• •sourozenec jménem (a klidně i to, že se s ním hrdina občas pere)
• •mazlíček jménem a plemenem — jezevčík Alík, kočka Máňa
• •plyšák, se kterým dítě spí
• •hláška, kterou doma pořád opakuje
• •kamarád ze školky nebo ze třídy
• •místo, které zná — chata u babičky, hřiště za domem, moře loni v létě

Čeho se naopak vyvarovat: vypisovat celý děj, který si přejete. Když se sejde osm požadavků najednou, příběh z nich začne znít jako seznam a ztratí spád. Dva nebo tři detaily jsou ideál.

7. Věnování na první stranu

Poslední pole formuláře a u dárku to nejdůležitější — věnování se vytiskne na první stranu knihy, takže se čte pokaždé, když se kniha otevře. Stačí jedna věta se jménem, příležitostí a podpisem. Nevíte, co napsat? Máme na to celý článek s hotovými příklady.

Co dělat, když ukázka nesedne

Nic neplatíte, takže se nic neděje. Nejrychlejší postup je změnit jednu věc a poslat formulář znovu: když nesedí podoba hrdiny, upřesněte popis nebo přidejte fotku. Když nesedí nálada obrázků, zkuste jiný výtvarný styl. Když se příběh netrefil do zájmů, vyměňte téma. Ukázka je zdarma pokaždé — a teprve až se vám bude opravdu líbit, má smysl řešit celou knihu v PDF nebo tištěnou.